24.01.2020
OsFaFl vydal v lednu tohoto roku tři dopisnice s přítisky s tématy pravěkých zvířat a to k výročí malíře Zdeňka Buriana. Na tomto místě uvádíme základní informace o vyobrazených druzích.
Smilodon a další dva.
Smilodon je rod vyhynulých kočkovitých šelem, tzv. „šavlozubých tygrů” z podčeledi Machairodontinae. Je znám z fosilních nálezů ze Severní i Jižní Ameriky, objevil se před asi 2,5 milionu let, vymřel před asi 10 000 lety. Nápadným znakem jsou extrémně dlouhé špičáky, podle nich byl nazván „šavlozubý”. Přestože se Smilodon hovorově nazývá šavlozubý tygr, s pravým tygrem není blízce příbuzný, tygr patří do jiné podčeledi, Pantherinae, zatímco Smilodon náleží do dnes zcela vymřelé podčeledi Machairodontinae. Smilodon patřil mezi největší kočkovité šelmy, byl to masivně stavěný masožravec,
nejtěžší exempláře měly i přes 400 kg.
Kočkovité šelmy rodu Smilodon žily v období před 2,5 miliony let až před 10 000 lety.
Dospělý Smilodon vážil asi 55–300 kg, v závislosti na druhu. Měl krátký ocas, silné nohy, svalnatý krk a dlouhé špičáky. I když byl trochu menší než dnešní tygr, byl extrémně silný, měl podobnou stavbu těla jako medvěd. Smilodon pravděpodobně lovil mnoho druhů zvěře, např. bizony, losy, jeleny, americké velbloudy, koně, obří pozemní lenochody, a mláďata mamutů.
Smilodon vyhynul asi před 10 000 lety. Někteří vědci si myslí, že lidé mohli nepřímo přispět k vymření této šelmy, buď lovem její hlavní kořisti, nebo zavlečením nějaké choroby do její populace. Jiní se domnívají, že konec doby ledové způsobil jejich vymření. Jakmile doba ledová skončila, změnila se vegetace a zmenšil se jejich životní prostor. Parková krajina s trávníky a lesy byla nahrazena rozlehlými trávníky s různými typy trav a izolovanými lesními komplexy. Léta a zimy byly extrémnější, Severní Amerika začala vysychat nebo v zimě byla zase pokrytá sněhem a tím ubylo potravy pro mamuty a tím i pro Smilodonty.
Smilodoni nebyli jediným rodem čeledi Machairodontinae. Největším rodem čeledi byl Machairodus, jehož příslušníci dosahovali délky až 2,5 m.Machairodi žili v jižní a západní Evropě. A ještě zhruba před 300 tisíci roky žil i u nás (např. v Moravském či Českém krasu) šavlozubý rod Homotherium, zvíře velikosti levharta.
Václav Ziegler
Lev jeskynní.
Lev jeskynní byl druh kočkovité šelmy z rodu Panthera žijící v období středního a svrchního pleistocénu ve většině Evropy, částech Asie a možná i na severozápadě Severní Ameriky. Dříve byl považován za poddruh lva (a nazýván trinomickým jménem Panthera leo spelaea), podle nových analýz mtDNA však jde o samostatný druh, jehož linie se pravděpodobně oddělila od sesterského druhu Panthera leo již před téměř dvěma miliony let. Je známý nejen z fosilií, ale i z pravěkého umění. Dnes jsou jeho napodobeniny lákadlem v mnohých muzeích. Lev jeskynní často byl a podle některých současných publikací i dosud je považován za poddruh lva, tedy druhu, kam patří i recentní poddruhy druhu „Leo“.
Nové analýzy kompletního mitochondriálního genomu sice ukázaly úzkou příbuznost s dnešním lvem, ale také naznačují, že se vývojové linie Panthera spelaea a Panthera leo pravděpodobně oddělily již před 1,89 milionu let (s věrohodností 95% to bylo v rozmezí 1,23 až 2,93 mil. let) a je tedy vhodné lva jeskynního považovat za samostatný druh.
Nejstarší pozůstatky jeskynních lvů jsou staré 370 tisíc let a k jeho vyhynutí došlo pravděpodobně před 12,5 tisíci let. Vymření způsobil zřejmě konec doby ledové. Mohlo ho také způsobit vymizení megafauny, kterou lovili, a tak vyhynuli také. Lvi žili v Evropě (na Balkáně) až do 1.století, nešlo však o lvy jeskynní.
Lev jeskynní byl větší než dnešní lev, na délku měřil 2,1–2,5 metru (bez ocasu) a byl vysoký až 1,2 metru. Mohl vážit až 250–320 kilogramů. Celkově byl minimálně o 10 % větší než moderní lev. Dle jeskynních maleb měl ocas zakončený střapcem a samci měli nevýraznou
hřívu. Vyskytují se na jeskynních malbách, pravěkých figurkách ze slonoviny nebo jílu. Figurky zřejmě měly náboženský význam. Objev mláděte starého 43 500 let ukázal, že srst těchto šelem mohla být skvrnitá. Žil na většině území Evropy (vyjma nejsevernějších oblastí), ve střední Asii a jižnějších oblastech Sibiře a zřejmě i na Aljašce a v Yukonu. Pravděpodobně preferoval otevřenou krajinu (jako stepi či tundry), ale žil také v lesích. Žil také na území České republiky, kde bylo nalezeno mnoho jeho pozůstatků.
Lev jeskynní patřil spolu s hyenou jeskynní k vrcholovým predátorům své doby. Podle nejnovějších zjištění mezi těmito šelmami nedocházelo k zásadnímu potravnímu překrytí a tím ani k velkému konkurenčnímu tlaku. Lev lovil velké býložravce, především soby, dále pak jeleny rodu megaloceros, koně, mláďata mamutů či srstnatých nosorožců. Mezi jeho oblíbenou kořist patřila i mláďata medvědů jeskynních. Občas se kvůli tomu musel střetávat i s dospělými medvědy a ne vždy z těchto soubojů vycházel jako vítěz. Není jasné, zda lovil ve smečkách. Při lovu zřejmě kořist nejprve strhl k zemi a poté se zakousl do krku či hrudi a kořist zabil.
Václav Ziegler
Burianův ještěr.
Burianosaurus augustai ("Burianův ještěr") byl druh menšího či středně velkého ornitopodního dinosaura, žijícího na území dnešní České republiky v období rané pozdní křídy (stupeň cenoman, asi před 94 miliony let) na území Kutné Hory. Druh B. augustai byl popsán v roce 2017 Danielem Madziou, Clintonem Boydem a Martinem Mazuchem na základě objevu stehenní kosti, učiněného na jaře roku 2003 lékařem Michalem Moučkou v okolí obce Mezholezy u Kutné Hory.
Nalezené fragmenty patří býložravému ornitopodnímu dinosaurovi, dříve řazenému do čeledi Iguanodontidae, dlouhému maximálně 4 metry a vysokému asi 1,2 až 2 metry. Byl tedy podstatně menší než např. Iguanodon bernissartensis ze spodní křídy západní Evropy. Tyto rozměrové rozdíly mohou být způsobeny tím, že český dinosaurus byl tzv. inzulární formou živočicha (tedy formou, která se vyvinula na ostrovech s menším ekologickým prostorem). Pohyboval se po dvou i po čtyřech, měl mohutné končetiny s tříprstými chodidly a kopýtkovitými drápy a zřejmě s bodcem na palci.
Tento druh žil pravděpodobně v období svrchnokřídového cenomanu (asi před 100 až 94 miliony let) v ostrovním prostředí (na našem území se tehdy rozprostíralo mělké moře se soustavou ostrovů). Sdružoval se, stejně jako většina ostatních druhů býložravých ornitopodních dinosaurů, do malých skupin. Živil se převážně pobřežními slanomilnými a poléhavými jehličinami druhu Frenelopsis alata.
Na jaře roku 2003 byly objeveny první prokazatelné pozůstatky dinosaura na území České republiky. K objevu došlo v lomu poblíž Mezholez na Kutnohorsku. Jednalo se o fragment stehenní kosti dlouhé přibližně 40 cm a další malý úlomek (z pánve či žebra). Náhodným nálezcem se stal kutnohorský lékař a amatérský sběratel fosílií Michal Moučka. Ten o svém objevu říká: „Původně jsme šli do lomu jen hledat zkameněliny ústřic. Pak jsem si ale všiml, že ze země kouká kousek kosti.“
Krátce na to objevil se svými studenty z Pedagogické fakulty UK v Praze další pozůstatek tohoto druhu dinosaura Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc.
V září roku 2017 byl tento ornitopodní dinosaurus formálně pojmenován v odborné studii Daniela Madzii a jeho dvou kolegů v periodiku Journal of Systematic Paleontology, a to pod jménem Burianosaurus augustai. Jméno je poctou českému výtvarníkovi Zdeňku Burianovi a paleontologovi Josefu Augustovi.
Václav Ziegler
