Jak ukládat známky,sběratelské potřeby a zhotovení vlastních alb.

23.11.2017

Celý článek si rozdělíme na několik témat :

1-  Typy a druhy  klasických alb a zásobníků.

2- Předtištěné albové listy.

3- Sběratelské pomůcky - pinzety, lupy, zoubkoměry.

4- Co jsou HAWIDKY, umafán a kdy a jak je používat.

5- Podle čeho třídit známky - katalogy.

6- Návrhy a výroba vlastních albových listů.

1. Náš koníček, tj.filatelie, je nejen krásný a poučný, ale taky dost finančně náročný. Když si pořídíme nějaké pěkné známky, tak jistě chceme, aby pěkné taky zůstaly. Nemůžeme je proto skladovat jen tak v nějaké krabici, případně vylepit hrubou poštovní lepicí páskou na kus papíru. Pokud to tak uděláte pak se nedivte, když Vám při ohodnocování Vaší " sbírky" bude sděleno, že známky jsou vadné a jejich cena mizivá.

Jako základní potřeba filatelisty je proto pořízení vhodného alba či zásobníku. Jejich výběr je velký a to jak do velikosti, do počtu listů, použitého materiálu atd.

Základní velikosti jsou formátu A4 a A5. Počet listů se pohybuje v rozsahu 4 - 32 a dle jejich počtu se pohybuje pochopitelně i jejich cena. Základní barva listů bývá bílá nebo černá. Zde asi záleží na každém sběrateli co se mu líbí více. Při nákupu je třeba si dát pozor na několik věcí. Výrobců alb je mnoho a né vždy vyrábějí kvalitní zboží. Dle mých zkušeností jsou nejlepší alba s hrubými listy, které vyráběly papírny Brno a myslím, že ještě vyrábějí. Alba s tenkými papírovými listy (většinou dovoz z Číny a odjinud) se velmi rády deformují a jsou pak již v podstatě nevyrovnatelná.

Pevný albový list formátu A5.

Materiálu používaných na výrobu alb je taky víc. Základní, nejběžnější, je karton v různém provedení. Jako druhý je pak plast a to opět v různých tloušťkách. Obecně lze ale říct, že plastové listy jsou vždy o dost tenčí než papírové. U obou typů, jak papírových tak i plastových, je třeba si opět dát pozor na to, jakým způsobem jsou k listu připevněny pásy na uchycování (zakládání) známek. Pásy nalepované, nebo jen tence navařené, se rády odlepují a známky z nich pak vypadávají.Nejčastějšími výrobci  alb a taky dovozci, jsou firmy Leuchturn a Schaubek. Tyto patří k těm kvalitnějším.

Alba se vyrábějí v různém provedení. Některá jsou vázána (pevná) a nejde do nich další listy doplnit. Jiná jsou např.na kroužkovou mechaniku, šroubová a další. Do těchto lze listy přidávat dle potřeby. Typů je prostě mnoho a každý si musí vybrat dle svých požadavků a potřeb. V profesionálních prodejnách filatelie Vám jistě nabídnou dostatečně velký výběr. Jen opět ta cena. Kvalitní mnohalistá alba v provedení např. v koženkovém obalu a s kazetou (je velmi vhodná, album dobře drží tvar a známky jsou perfektně chráněny před prachem a světlem) si pořídíte řádově i v mnoha stech až několika tisících  korunách.

Ukázka plastového albového listu do kroužkového alba.

Tyto klasické alba jsou vhodná pro univerzální použití i pro specializované sbírky. Sběratelé, kteří sbírají např. jen jeden stát, však chtějí mít svou sbírku pěkně upravenou a vhodnou k prezentaci. K tomu slouží předtištěná alba na vhodném papíru.

2. Předtištěné albové listy. Tyto alba se těší stále větší oblibě a to hlavně u teritoriálních sběratelů, kteří sbírají známky jednoho státu, případně jen několika států. Listy se vyrábějí pro každý stát od začátku  až do  současnosti. Takže sběratel má okamžitě přehled o tom, co mu ve sbírce chybí. Alba vyrábí mnoho firem. U nás např. POFIS, Pěnkava, Horácká filatelie a další. Z dovozu jsou opět nejznámější firmy Leuchturn a Schaubek.

Jejich provedení je opět různé. U těch nejlevnějších (ale i tak dost drahých) jsou na listech pro jednotlivé známky natištěná políčka s uvedením názvu známky, která tam patří. Případně je v políčku katalogové číslo dané známky (v tom případě je třeba ještě mít katalog). U těch lepších a taky dražších, jsou v políčkách známky vyobrazeny a je pak velmi jednoduché je tam doplňovat. Známky se do políček přichycují filatelistickýma nálepkama (ne hrubou lepicí páskou !!!) a to v případě, že jsou známky razítkované. Známky neražené se zásadně nesmí ničím přilepovat. Poškodil by se tak lep známky a jejich cena pak jde rapidně dolů. K uchycování čistých známek se používají HAWIDKY, nebo umafán. O obou těchto záležitostech si budeme povídat v odstavci č. 4.

Ukázka předtištěného listu na Francii (fy Schaubek).                Ukázka předtištěného a zaplněného listu na SŠ. Známky jsou umafánu.

Velkou výhodou těchto předtištěných listů je skutečnost, že je můžete jakkoliv přeřazovat, doplňovat o další potřebné listy atd. Nejčastěji se ukládají do pérových desek, s nimiž je velmi jednoduchá manipulace. V dnešní době se již taky začínají vyrábět tyto listy ve formátu A4, ty se pak dávají do průhledných euroobalů a umísťují do 4 kroužkových pořadačů.

3. Sběratelské pomůcky a potřeby. Každý filatelista ke svému koníčku potřebuje alespoň základní pomůcky. Mezi ně patří především pinzety, lupy, zoubkoměr,katalog a další. Později jistě pak ještě přibudou další.

Poněvadž známky se zásadně nemají brát do prstů( umaštění, otisky prstů hlavně na neupotřebených známkách atd.) je třeba je brát pomocí pinzety. Ty jsou různé, rovné, kulaté, zahnuté, ploché atd. a záleží na každým osobně, se kterou se mu pracuje nejlépe. Což je třeba vyzkoušet.

Pro každou pinzetu ale musí platit zásada, že je s ní možno lehce známku uchopit a známka při snaze ji vzít, před pinzetou "neutíká". To znamená, že ji pinzeta musí lehce podebrat. Žel bohu, tuto podmínku ale většina dnešních  pinzet  nesplňuje. Jejich hroty jsou totiž většinou tlusté (hrubé) a pod známky nejdou zasunout - odtlačují je. Je proto nutno tyto uchopovací plochy přibrousit do požadované tloušťky a pak je jemně začistit tak, aby na nich nebyly žádné otřepy. Jinak by jste mohli známku poškodit - poškrábat. Provedení pinzet bývá většinou z nerezu. Ještě bych doporučoval, aby nebyly špičaté.

Lupy jistě každý filatelista potřebuje a opět záleží na tom, jak dalece sahá jeho specializace. Běžnému sběrateli asi postačí zvětšení 3-5x. Specialista, který sbírá deskové a další vady, typy zoubkování, přetisky atd., bude potřebovat zvětšení větší. Lupy se vyrábějí v různých velikostech a sběratelé si většinou berou takové, které se jim vejdou do kapsy. U všech lup ale doporučuji volit variantu s přisvětlením. Stojí to sice o nějakou tu korunu víc, ale velmi rychle poznáte jejich výhody. Ta hlavní je v perfektním vidění sledovaného objektu.

V tomto odstavci si ještě povíme pár slov o zoubkoměrech. Tato pomůcka je velmi důležitá, poněvadž mnoho známek bylo vydáno v několika vydáních a byla u nich použita různá perforace. To jsou ty zoubky okolo známky. Na velikosti této perforace mnohdy závisí cena známky. Zoubkoměry se vyrábějí papírové (ty jsou vhodné jen pro hrubou orientaci), plastové (ty již jsou o něco lepší) a kovové. Ty jsou nejpřesnější, nejtrvanlivější, ale taky nejdražší. V tomto případě bychom ale šetřit neměli. Každý sběratel, který se zabývá zoubkováním známek, to jistě potvrdí. Velmi dobré zoubkoměry nabízí Pofis  v kombinaci s ještě dvěma dalšími etalony. Celá sada ale vychází draho - kolem 1400.-Kč.

Na ukázce vidíte kovový zoubkoměr POFIS. Na jeho přední straně je vlastní zoubkoměr a polohy průsvitek u známek ČSR I. Na zadní straně najdete  význam poloh zkušebních značek.

4. Co jsou Hawidky a umafán a k čemu slouží. Pokud používáte ve svých sbírkách albové listy k vylepování známek, je třeba neupotřebené známky nějakým způsobem ochránit před znehodnocením lepu. K tomu účelu slouží tzv.Hawidky, případně umafán.

Jednoduše řečeno, hawidka je ochranný obal na známku, který se skládá z přední a zadní stěny. Přední strana je průhledná a umožňuje pohled na vloženou známku. Zadní strana je ze speciální fólie a to buď černé, nebo čiré. Na ní je zezadu nanesena vrstva lepidla.Stačí tedy zadní stranu lehce zvlhčit a hawidku umístit na požadované místo. Vyrábějí se v různých šířkách - dle výšky známky. Délka bývá většinou kolem 210 mm a je j i tedy třeba na požadovanou velikost nařezat nebo nastříhat K tomuto účelu se taky používají speciální řezačky - možno běžně zakoupit ve fil.prodejnách. Ještě zde mohu upozornit, že hawidky se dají zakoupit již nařezané na různé šířky, ale to již vychází dost draho. A ještě jedno oznámení a to, že hawidky během posledního měsíce silně podražily.

Ukázka vzhledu známek uložených v hawidkách.

Umafán je v podstatě pouze průhledná fólie. Její použití je podstatně pracnější. Nejdříve je třeba umafán nastříhat nebo nařezat na  potřebnou velikost a to o několik mm větší než je známka. Pak se takto připravený musí nalepit na požadované místo. Nelze použít žádné běžné lepidlo, poněvadž by to pohledově rušilo. Používá se k tomu kyselina šťavelová (také kys.octová), kterou jemným štětečkem opatrně naneseme na dvě přilehlé strany umafánu v síle asi 1mm a opatrně přitlačíme na místo. Tomuto procesu se říká "zasklívání umafánem". Než se ale pustíte do opravdového zasklívání Vašich albumů, raději si to jen tak několikrát zkuste.

5. Třídění známek a uspořádání sbírky. Filatelie přináší obrovskou variabilitu v možnostech sbírání. Někomu se líbí různé tématické známky jako fauna, flora, sport, doprava, letadla a nespočet dalších možných témat. Někomu se líbí staré známky a sbírá je pouze do nějakého roku vydání. Někdo zase sbírá pouze nové známky, jiný jen některý stát a zase další různé známkové země.

K tomu, aby se sběratel dozvěděl jaké známky který stát vydal, slouží tzv.katalogy známek. Tyto jsou všeobecné, nebo speciály. Z nich lze čerpat v podstatě všechny potřebné informace o vydaných emisích. Pro specialisty to ale nestačí a ti pak hledají daleko podrobnější literaturu. Např. různé monografie,  atlasy známkových zemí, dějiny států a další literaturu z mnoha oborů, dle svého sběratelského zaměření.

Základní katalogy vydává mnoho firem. Pro sběr známek ČSR I.+ II, ČR, SR ,protektorátu a SŠ se u nás používají , běžně dostupné, katalogy POFIS. Jsou plně dostačující. Na cizinu je pak u nás nejběžnější kat. MICHEL, který vydává katalogy pro celý svět. Lze je zakoupit i v elektronické podobě. V USA a v Kanadě je běžný katalog SCOTT a YVERT. Ještě celkem nedávno se dost používal kat. ZUMSTEIN. Starší sbírky jsou většinou uspořádány a hodnoceny právě podle tohoto katalogu.

V kataliogu POFIS jsou ceny uvedeny v Kč, takže každý si může svou sbírku ohodnotit celkem jednoduše. Ale opět upozorňuji, že katalogová cena není to stejné, jako cena prodejní. Obzvlášť u materiálu z období ČSR II. musíte počítat s tím, že prodejní bude o dost nižší než katalogová.

Ohodnocování ciziny podle kat.Michel je již poněkud složitější a je k tomu třeba trocha zkušeností. Ceny tam jsou uvedeny v tzv.MichlEurech a přepočty na Kč se u různých států dost liší.

K této kapitole jsem se již nechtěl dále rozepisovat, ale právě jsem dostal dotaz směrovaný k tomuto tématu. Jak určit cenu cizích známek podle kat.Michel. Jak jsem již napsal, ceny tam uvedené jsou v MiE. Nelze to zaměňovat za normální Euro, které činí v přepočtu přibližně 25.-Kč. Pokud by jste ceny uvedené v katalogu vynásobili tímto číslem 25, tak Vám takto ohodnocené známky asi nikdo soudný nekoupí.

Záležitost je opravdu složitější, ale obecně se dá říci asi toto : cena známek razítkovaných v dobré kvalitě se násobí v rozmezí 3-5x. To znamená, pokud je třeba u známky v katalogu Michel hodnota 1,2, tak vynásobením dostanete hodnotu v Kč, což je asi v rozmezí 3,5 - 6 Kč. Známku v perfektní kvalitě můžete ohodnotit tou vyšší hodnotou, méně kvalitní známky tou nižší.

U nepoužitých známek (nerazítkovaných) v perfektní kvalitě je přepočet asi 5-10x. Opět záleží na kvalitě známky, na atraktivnosti obrazu známky, na zemi vydání atd. Ale vždy platí následující pravidlo !!

Na prodej nebo koupi je vždy třeba dvou lidí. Prodávajícího a kupujícího.

A výsledná cena vždy záleží na jejich vzájemné dohodě !! Ať katalog povídá co chce.

6. Návrh a výroba vlastních albových listů. V době ,ve které žijeme, má doma skoro každý nějaký počítač, tablet apod. Čímž se velmi zjednodušila výroba vlastních albových listů dle Vaší speciální potřeby.

Jako kluk a vlastně i celkem docela nedávno (tak 20 roků zpět), jsem si listy pracně maloval tuší na výkresy formátu A4 a pak je v psacím stroji popisoval. Bylo to sice pracné, ale zhotovil jsem tímto způsobem několik alb s možností uložení známek s různým zoubkováním, průsvitek,razítek a podobně. Takže jsem měl na jednom listě velkou sestavu třeba jen jedné známky v mnoha různých variacích a vše pěkně popsáno.

Dnes si alba pochopitelně dělám dál, ale již mnohem rychleji a kvalitněji a to s pomocí počítače a tiskárny. Při tvoření a vymýšlení albového listu se fantazii meze nekladou a vše záleží jen na tom, k jak velkému rozsahu sbírky mají sloužit. Na obrázku vidíte ukázku ze sbírky ZZ-známkových zemí.Pochází ze sbírky kolegy p.V.Brauna.

Při prvém pohledu to jistě vypadá velmi složitě, ale dnešní počítačové programy jsou již opravdu vymakané a dá se s nimi vytvořit mnoho zajímavých věcí. Sice to třeba pár dnů potrvá, než se s programem naučíte pracovat, ale za tu trochu času to jistě stojí.

Základní program, ve kterém si listy můžete vyrábět je WORD nebo EXCEL. Na mnoha počítačích jsou již přímo nainstalovány a byly v ceně počítače. Na některých je třeba si je dokoupit. To ale není až úplně levná záležitost. Mám dojem, že se cena pohybuje v řádu jednotek tisíc.

Existuje ale další možnost a to program  OPEN OFFICE. Proti předešlým jmenovaným má dvě zásadní výhody. Je v něm více různých funkcí, které se dají při tvorbě albových listů použít a tím umožňuje větší variabilitu tvoření designu listu. Ale ten hlavní, a pro většinu z nás nejdůležitější je ten, že si jej můžeme zdarma ztáhnout z programové nabídky, třeba na webu Rajče.

Hotovou naprogramovanou stránku si pak uložte v počítači do nějaké složky pro pozdější použití, nebo úpravu. List si vytisknete na běžné tiskárně (dobrá je trojkombinace TISK/KOPÍRKA/SCAN - při některých úkonech Vám ušetří mnoho práce). Ještě bych snad dodal, že papír na listy by měl mít gramáž alespoň160, lepší je ale 200 a ž 220. Při těchto tloušťkách je list již dostatečně pevný a uložený v průhledných  euroobalech a v pořadači (používat zásadně čtyřkroužkové a víc) se Vám nebude kroutit či bortit. Známky na listy uchycujeme buď fil.nálepkama (ražené známky), nebo dáváme do hawidek či umafánu, jak již bylo popsáno v jednom předešlém odstavci.

Tak to je snad pro základní info vše. Pokud budete mít ještě nějaké dodatečné dotazy, klidně mi napište.

Přeji všem radost z tvořivé práce a mnoho úspechů. Ať se dílo daří.

Autor : Jan Strakoš.